Poruchy chování
Poruchy chování nezřídka souvisejí s emocionální deprivací dítěte, někdy mohou mít původ fyziologický, zapříčiněný drobným poškozením mozku v prenatálním nebo perinatálním období. V takovém případě se jedná o specifické vývojové poruchy chování.
Projevy poruch chování mohou být zaměňovány se symptomy, se kterými se setkáváme u dětí s ADHD, jako jsou nesoustředěnost, emoční nestabilita, vznětlivost, agresivní reakce. Vyžadují ovšem jiný přístup.
Role rodiny a role školy
Učitelé si často stěžují, pokud jde o poruchy chování, na nevychovanost dnešních dětí - je však třeba rozlišovat, zda jde o „pouhou“ nevychovanost, nebo je problematické chování žáka či žákyně způsobeno hlubšími problémy. Ty mohou souviset s ranými traumaty, nedostatkem lásky, komplikovanými rodinnými vztahy, násilím v rodině nebo například bezhraniční výchovou, která neposkytuje dítěti pocit bezpečí.
Ať už problémy s chováním dítěte mají jednu nebo více příčin, a porozumění jim je důležité, pro další osobnostní rozvoj dítěte je podstatné, jak se k situaci dospělí v jeho okolí postaví. Základní fakt, který je třeba si uvědomit, je, že zásadně neplatí ono dichotomické rozdělení, které praví, že rodina vychovává a škola vzdělává. Z praxe se naopak potvrzuje, že školy, kterým se daří čelit výchovným problémům a budovat přátelské klima, chápou vzdělávání jako výchovně vzdělávací proces, na kterém je třeba v ideálním případě spolupracovat i s rodinou.
